IRSKÁ LOVESTORY - Guru´s
copyright©2025
Guru’s
Od toho dne jsem na něj nedokázala přestat myslet.
Byl jako droga, a já se stala závislou. Proč mě držel za ruku, proč mě políbil – když se ke mně vrátit nikdy nechtěl? Proč si se mnou hrál?
Pokoušela jsem se ho vytlačit z hlavy, ale marně. Nakonec jsem mu začala psát zprávy. Nepřišla ani jedna odpověď. Jeho mlčení mě dohánělo k neklidu, k hněvu, k šílenství. Možná byl mrtvý? Možná ztratil telefon? Vymýšlela jsem si výmluvy, jednu za druhou – absurdní, nelogické – jen abych nemusela čelit pravdě, že o mě prostě nestojí.
A pak, jednoho večera, když jsem v bistru klečela u země a drhla podlahu, spatřila jsem u pultu dvě postavy v tmavých oblecích. Jack a Tom. Oba se na mě dívali shora, s nepřátelským výrazem.
Tom se naklonil a jeho hlas byl ostrý jako čepel:
„Podívej, Teri, přišli jsme ti jen říct, abys přestala Jackovi posílat ty zprávy. Je to dost otravný.“
Jeho oči se do mě zakously, tvrdé a neústupné. Jack stál vedle něj, ani se nepohnul, ani nemrkl.
Zůstala jsem stát jako opařená. Proč si přivádět posilu, jen aby mě zastrašil?
Cítila jsem se zrazená až do morku kostí. Sklopila jsem oči a přikývla, jako že chápu. V tu chvíli mě někdo skutečně pokořil – a oni to viděli.
Když odešli, chtěla jsem za nimi vyběhnout, křičet na celé město, co si o nich myslím. Ale tehdy mě to zasáhlo s plnou silou: jak pošetilá a naivní jsem byla, když jsem věřila, že Jackovi na mně někdy opravdu záleželo. Pro něj to byla jen hra.
Měsíce se vlekly dál a já žila zvláštním životem po boku Sunnyho. Ten se propadal do vážných finančních problémů – zaměstnanci ho podvedli a připravili o polovinu podniků. Bistro, které jsme vedli s Ringuem, bylo jediné, co fungovalo poctivě, jediné, co ho ještě drželo nad vodou. Ale obchod s oblečením i restaurace v Thomastownu už byly na kolenou, a Sunny je musel dotovat z peněz z bistra.
Muž, který to celé způsobil, se zadlužil natolik, že mu hrozila léta vězení. Nakonec si vzal život – vypil láhev čističe záchodů. Zvolil smrt, aby nemusel čelit trestu. Jenže nám to nepomohlo. Peníze, které zpronevěřil, byly pryč navždy.
Sunnymu jsem se snažila alespoň slovy dodat sílu. Jeho dobrota byla to jediné, co mě u něj drželo. Neměla jsem kam jinam jít, nikoho jiného jsem neznala.
Jenže i dobrota narážela na tvrdou realitu. Nájemník nás drtil – každý měsíc zvedal nájem o třicet procent. Sunny bistro zavřel, nebylo z čeho platit. Já si našla práci na opačném konci města, v malém obchodě v Ashgrove. Hodiny nekonečné, mzda ubohá, ale aspoň na holé přežití. Sunny a já jsme se museli prostě protlouct.
Ostatní Indové byli na tom podobně – jen málokdo jim chtěl dát práci. Většina místních se jim posmívala. Nejvíc Adjitovi. Smáli se mu do tváře a nazývali ho Usámou bin Ládinem. Srdce mi pukalo, když jsem to viděla – ten kluk by neublížil ani mouše, a přesto ho trápili.
Protože jsme neměli na nájem, našla jsem nám malý příbytek na kraji města, schovaný v zahradě jednoho domu. Nebylo to ideální, ale lepší než tísnit se s deseti lidmi v jedné posteli. Poprvé jsme se Sunnym měli soukromí – kousek našeho vlastního nebe. Každé ráno mě doprovázelo švitoření Mithu a Mithi, když jsem vyrážela do práce, zatímco Sunny dojížděl do Thomastownu, snažit se zachránit trosky svého podnikání. Na domácnost jsem musela vydělávat já, ale nestěžovala jsem si. Dal mi střechu nad hlavou, práci – brala jsem to jako splátku. Věřila jsem, že se z toho dostaneme. A hlavně – měla jsem ho ráda. Bez ohledu na těžkosti mě vždycky bral s respektem a laskavostí.
Jednoho večera jsem se sešla se Sunnym a jeho bývalou, Katherine, na skleničku v hospodě. Sunny chtěl, abychom si věci vyříkaly. Chtěla jsem pohřbít sekyru, kterou mi už tolikrát vrazila do hlavy. Zdála se klidnější – možná konečně našla lékaře, který jí pomohl. Když Sunny odešel, zůstaly jsme samy.
Rozmluvila se. Přiznala, že ho stále miluje, že všechno, co udělala, bylo jen ze zoufalství, aby si ho udržela. Poslouchala jsem, ne že bych jí věřila, ale vážila každé slovo, abych pak nelitovala.
„Nikdy jsem ti ho nechtěla brát,“ řekla jsem tiše.
„Ale ty nevíš… jak těžké je pro mě vidět ho šťastného s tebou. Vždyť by měl být se mnou – a s Jessiem,“ zašeptala.
„On se s tebou rozešel už dávno. Já ti ho nevzala,“ odpověděla jsem.
„To ti řekl?“ ušklíbla se hořce.
„Samozřejmě. Začali jsme spolu až dlouho poté.“
„Tak to nebylo,“ vrtěla hlavou. „Vždycky, když přijde ke mně, slibuje, že se vrátí. Že mě pořád miluje.“
Studovala jsem ji. Nevypadala, že lže. A mně v hlavě vyvstala nepříjemná otázka: Co když nás Sunny balamutil obě? Co když říká mně i jí totéž – jen aby měl klid?
Později přiznal něco ještě horšího.
„Řekl jsem jí, že jsi těhotná,“ zamumlal.
„Cože?!“ vykřikla jsem. „To ses zbláznil?“
„Řekl jsem jí, že čekáš dítě. Nejprve se zhroutila, ale pak se uklidnila.“
„Sunny! To je strašné! Co teď – mám dělat, že jsem těhotná? Jak tě to vůbec napadlo?“
„Nevěděl jsem, jak jinak se jí zbavit. Takhle ti dá konečně pokoj,“ zamumlal.
Jeho lži, jeho zbabělost – a přesto jsem zůstávala.
Práce mě pohltila. Ráno do večera, bez volna, bez odpočinku. Bylo to čiré vykořisťování cizinců, ale já potřebovala peníze. Sunny se domů vracel pozdě, Katherine jsem se už na nic neptala. On se zase nikdy nezeptal na Jacka. Mlčeli jsme, oba pronásledovaní vlastními přízraky.
A pak přišla jiskra. Sunny zatoužil otevřít indickou restauraci – něco většího, lepšího, nový začátek. Cestovali jsme městy, až jsme našli Blessington. V samém středu stála hospoda, uvnitř připomínala luxusní hotel. Perfektní místo.
Sunny uzavřel smlouvu. Byli jsme nadšení. V Dublinu jsem podepsala papíry jako jednoprocentní spolumajitelka. Prý jen na oko, bez rizika. Nazvala jsem ji podle sebe: Guru’s.
Měsíce jsme dřeli na nové restauraci. Sunny mi dal volnou ruku s výzdobou – na stěnách visely indické malby Ganeši, na parapetech se třpytily zlaté sloní sošky, stoly zdobily ornamentální talíře. Všechno jsem do toho vložila.
Otevírací večer byl triumf. Psaly o něm noviny, lidé si pochvalovali jídlo, fotky ukazovaly Sunnyho s úsměvem od ucha k uchu. Já tam nebyla, ale cítila jsem jeho radost.
Přesto jsem většinu nocí zůstávala sama. Sunny zůstával v Blessingtonu až do zavíračky, aby sám hlídal kasu. Rozumné rozhodnutí – znovu se okrást nenechal. Domů mi nosil horké indické večeře. Po pár týdnech sytého ghee jsem přibrala pět kilo. Ale peníze se zatím nehrnuly. Dluhy pořád visely nad námi. Byla to cesta dlouhá a nejistá.
Komentáře
Okomentovat