IRSKÁ LOVESTORY - Suzanne

 

copyright©2025

Suzanne

Pro svůj nový byznys by dokázal udělat cokoliv. V té době se seznámil s vlivnou starší dámičkou jménem Suzanne. Nikdy jsem ji osobně nepotkala, a přesto se její jméno začalo v našich rozhovorech objevovat čím dál častěji. Byla manželkou indického miliardáře a pro Jacka představovala jasnou metu, kořist, za níž stálo za to jít. Omlouval jejich kontakt tvrzením, že je nezbytný pro jeho obchod, že si ji musí získat. Netušila jsem, jak daleko je ochoten zajít. Věděla jsem jen, že jeho hlad po penězích ho dokáže hnát téměř kamkoliv.

Pro Suzanne byl Jack očividně mladý a pohledný společník – hračka, kterou se mohla pyšnit před přítelkyněmi u večerních drinků. Přiznal se mi, že ji párkrát doprovázel, ale dušoval se, že to pro něj bylo ponižující, že musel potlačovat touhu utéct. Nedokázala jsem pochopit, odkud se v něm bere ta neúnavná touha po úspěchu, to odhodlání šlapat přes všechno – i přes lidi – jen aby dosáhl svého.

„Suzanne má kontakty a hlavně peníze. Kdybys ji viděla, nebyla bys žárlivá, věř mi,“ opakoval mi znovu a znovu.

Ale jeho posedlost bohatstvím mu zatemňovala úsudek. Když ho Suzanne pozvala na Rose of Tralee, nejprestižnější festival, kde se volily nejkrásnější ženy Irska, dovolila jsem mu odjet. Na mém svolení však nezáleželo – jel by tak jako tak. Já zůstala doma a celý týden čekala, až se vrátí.

„Nevěříš, co na mě Suzanne zkoušela,“ vyhrkl hned po příjezdu.

„Pod stolem po mně sahala, ale rázně jsem ji odmítl,“ řekl s jakousi podivnou pýchou, jako by v tom bylo cosi hrdinského.

Nechtěla jsem vědět, co se tam ve skutečnosti odehrálo. Ale opravdový zlom přišel později, když do Irska přijela máma s mou sestrou. Poprosila jsem Jacka, aby se o ně během mé nepřítomnosti postaral, aby je vozil, aby nekouřil v autě a aby jim zajistil trochu programu, protože já jsem měla moc práce.

Abych mu nekřivdila – vyzvedl je na letišti, pár dní se jim stoprocentně věnoval a dokonce navrhl, že společně pojedeme do Maya, odkud pocházela jeho matka. Chtěl, abychom poznali skutečné Irsko a jeho rodinu. Ta myšlenka se mi líbila. Na západním pobřeží, v Mayo, nám zajistil dva oddělené pokoje vedle honosného hotelu z osmnáctého století. Celý pozemek působil velkolepě, jako by v sobě nesl dech historie.

Jenže ani tam Suzanne nepovolila. Volala bez ustání, vtrhávala do našich obědů, do jízd autem, vyžadovala vědět, kde je a co právě dělá. Bylo jí jedno, že je se mnou a s mojí rodinou – možná jí to naopak působilo potěšení. A Jack, opojený příslibem budoucích peněz, nikdy nenašel odvahu její hovory ukončit. Nakonec jsem musela mámě vysvětlit, kdo mu volá, protože i jí připadalo podivné, že tráví celé hodiny na telefonu.

Za pár dní trval na tom, že mě se Suzanne seznámí. Nechtěla jsem ji poznat, ale zvědavost byla silnější. Byla to malá, přezdobená, navoněná dáma, která se ke mně lísala, jako bych byla její ztracený mazlíček. Její dotyky mě odpuzovaly a pokaždé jsem její ruku odstrčila ze svého ramene. Její drzost neměla hranic a já nechápala, proč mi ji Jack vůbec představil.

Poslední kapka přišla jedné noci, krátce před půlnocí. Zazvonil zvonek a já ze svého pokoje zaslechla hlasy Suzanne a Petea, jak se usadili dole v obýváku, hluční a sebejistí, jako by byli doma. Máma se sestrou spaly nahoře a já věděla, že musím nastolit pořádek.

Z ochozu druhého patra jsem křičela na Jacka, aby je okamžitě vyhodil. On mě ale zatlačil zpět do ložnice, naklonil se ke mně z bezprostřední blízkosti a začal mi řvát do obličeje, že Suzanne je jeho host a že nikam nepůjde.

V tu chvíli už vykoukla i máma, vyplašená hlukem, a postavila se na mou stranu. Člověk by čekal, že se Jack před ní stáhne – ale on jen křičel dál. Z přízemí jsem ale slyšela, jak se Suzanne s Petem domlouvají a chystají k odchodu. Ještě jsem stihla otevřít okno a uštědřit Suzanne poslední dávku nadávek, když prchala na svých třpytivých podpatcích. Už jsem o ní nikdy neslyšela.

Máma mě tenkrát prosila, abych odešla – abych se osvobodila. Ale já nedokázala jen tak zahodit vztah, za který jsem tolik bojovala a o kterém jsem tolik snila.

Seděla jsem pak sama v obýváku, schoulená do klubíčka na gauči, a plakala. Z rádia se linula píseň Listen to Your Heart od Roxette a její slova mi zněla jako proroctví.

V tu chvíli jsem věřila, že musím zůstat až do konce. Že nemohu opustit bitevní pole. Všechno, co jsem měla, stálo na této bitvě. Myslela jsem si, že bojuji za lásku. Dnes už vím, že to byl začátek boje o lásku k sobě samé.